Duše jdou do pekla z vlastní viny..
Bl.Dina Bélangerová /5./
Ve čtvrtek 5. května dává Pán blahoslavené Dině opět pít z kalicha svého utrpení. Ponořuje ji do smrtelného utrpení svého Srdce a dává jí uvidět nespočet zasvěcených duší, jak je sám viděl v Getsemanech.
Ježíšovo Srdce k ní promlouvá: Pozoruj dobře tyto zasvěcené duše. Většina z nich žije ve spojení se Mnou; ty ostatní, ach, ztratily stav milosti a jsou ode Mne odloučeny. Dám ti spatřit můj život v nich nebo mé odloučení od nich. (Ukázal mi jednu z nich). V ní Mě poznáváš; ale podívej se dobře, mé ruce jsou svázány šňůrou. Miluje Mne, ale zachovává si závislost na brzkých dobrách, a to Mi svazuje ruce a brání dát jí velké milosti..
Podívej se na jinou. V ní zářím více; miluje Mne více: Ale podívej se na mé Srdce, zraňují ho malé trny; to jsou docela malé věci, které Mi odepírá a které Mi brání dát jí všechny poklady mého Srdce. Nyní si všimni této tady. Vůbec Mě v ní nevidíš. Moje nohy jsou svázány pouty. Mé ruce jsou také spoutané. Mé srdce probodávají trny, které je svírají a pro které krvácí. To je vlažná duše. Mé působení v ní bylo potlačeno a je blízká tomu, odloučit se ode Mne..
A teď, podívej se dál. Neboj se, jsem u tebe. To je duše, která se ode Mne odloučila, když ztratila stav milosti. To je duše jednoho kněze. Nepřebývám v ní, ale můj obraz v ní zůstal: je to pokřtěná a zasvěcená duše. Podívej se na démona, který se zmocnil mého obrazu, který zcela spoutal železnými okovy. Dělá mnoho hluku, tančí, šklebí se; vykonává svou hru s mým obrazem, tyranizuje tuto duši, činí ji nešťastnou, skluzuje s ní zleva doprava, dělá si z ní svou kořist. Můžeš ji ve spojení s mou nejsvětější Matkou získat pro Mne zpět a vyhnat ďábla láskou a oběťmi. Ach, kolik je zde zasvěcených duší, které vidím padat do moci ďábla! Podívej se tam, v dálce... Podívej se na tuhle!.
Na tomto místě vede Ježíš blahoslavenou Dinu na pravou stranu, kde jí ukazuje duši plnou milostí a světla. „Ó můj Ježíši, jak jsi krásný!“ volá Dina stržená obdivem. Pán pokračuje: Vidíš Mě zcela zářícího: to je duše, která Mi nic neodepře. Nevidíš z té duše už nic, zcela se ve Mně zničila, nastoupil jsem na její místo. Mohl jsem jí dát volně všechny poklady svého Srdce. Dělám ji šťastnou a ona Mě potěšuje..
Za několik okamžiků dodal: Ukázal jsem ti pět skupin zasvěcených duší. To nebrání tomu, aby každá duše měla svůj zvláštní charakteristický obraz. Ale podle jejich sjednocení se Mnou nebo odloučení ode Mne mohou být zařazeny do jedné z těchto pěti skupin. Pozoruj ještě jednou ty, ve kterých jsou mé ruce svázány. Vyzařuji z nich jen málo do jejich okolí; skrze ně působím málo dobra v duších, které je obklopují. Pozoruj ty, ve kterých je mé Srdce zraňováno zcela malými trny. Moje ruce jsou volné, milují Mne víc, odpírají Mi jen malé věci. Vyzařuji z nich víc a působím víc dobra a na větší dálku...
Nakonec pozoruj duše, které se Mi zcela odevzdaly a nic Mi neodpírají. Mé paprsky se šíří na všechny ostatní duše, daleko, velmi daleko, šíří se až k těm duším, které jsou vydány ďáblu. Podívej se, dávám sestoupit jednomu paprsku na duši tohoto kněze, kterou jsi právě pozorovala. Tento kněz se podrobí působení mé milosti, padne na kolena a Já mu odpustím..
6. května 1927 svěřuje Pán blažené Dině hluboké tajemství: Kdyby Mu všechny zasvěcené duše nic neodepřely, takže by v nich mohl ustavičně volně působit, všechny ostatní duše by byly zachráněny. Byl by to sám Pán, který by v nich naléhavě prosil nebeského Otce o záchranu a posvěcení jiných duší.
Bezpochyby, řekl Pán dále v tomto tajemství, duše, které jdou do pekla, jdou tam z vlastní viny. Ale současně je tím vinno zneužití milosti v Bohu zasvěcených duších. Tajemství, které zde Kristus vyslovuje před blahoslavenou Dinou, nazval papež Pius XII. ve své encyklice Mystici Corporis „hrůzu vyvolávajícím tajemstvím“: „Je to opravdu hrůzu vyvolávající tajemství, o kterém není nikdy možné dostatečně rozjímat: že totiž spása mnoha lidí je závislá na modlitbách a dobrovolných úkonech pokání údů tajemného Těla Ježíše Krista, které na sebe věřící, zejména otcové a matky rodin našemu božskému Vykupiteli.“..
Ve Fatimě řekla Matka Boží 19. srpna 1917 úplně ve stejném smyslu: „Mnozí jsou navěky zavrženi, protože nebylo nikoho, kdo by se za ně obětoval a za ně se modlil.“
Této pravdě o pokračování vykoupení, o kterém Kristus mluví k Dině, tvoří nesporně pozadí tajemný výrok svatého Pavla, že svým utrpením chce doplnit to, co ještě chybí do plnosti Kristových útrap (srov. Kol 1,24). Z toho důvodu dopouští Pán na blaženou Dinu mnoho utrpení, i takové, při kterých je vystavena působení ďábla.
18. června ji Pán utěšuje, když prohlašuje, že ji přenechává pokořením, bojům a jejím vlastním slabostem, aby vytrhla jiné duše Satanovi tím, že jim zajišťuje milosti odpuštění a čistoty. Pán jí ukládá, aby v tomto měsíci červnu rozjímala o obětování jeho Srdce ve smrtelné úzkosti jeho Otci. Dává jí zakoušet něco z nekonečného smutku svého Srdce...
Dina, která se stravuje láskou, obětuje nesčetněkrát Srdce svého Pána nebeskému Otci a poznává cenu litující lásky. Litující láska duše, která se obrátí, může překročit intenzitu nevinné lásky čisté duše...
7. srpna blahoslavená Dina napsala: Chápu, jak kající Maria Magdaléna mohla září své lásky dosáhnout tak vysokého stupně svatosti. Chápu, jak spásně je upadnout někdy do určitých, spíše nepředložených než vědomých chyb, které jsou pro vůli pokořující; neboť pak se vrhá naše ubohá přirozenost, která oplakává svou křehkost, s větší láskou a důvěrou k Bohu, své jediné síle...
Pan učí Dinu stále více úplnému zapomínání na sebe. Má myslet jen na Něho, nechat Ho působit a nic Mu neodpírat. Pokoření, která na ni přicházejí, jsou za zasvěcené duše, které chce Pán zbavit jejich pýchy. Dina se nemá bát. Strach, který ohrožuje klid její duše, pochází od ďábla. Nemá se o to starat.
Ve středu má Dina darovat veškerý čas Pánu za povolání ke kněžství ak řeholnímu stavu. Pán jí zjeví, že se mnoho povolání ztrácí, protože mají strach z odříkání a obětí a bojí se úplně se odevzdat lásce. Dina poznává, jak vřele Pánovo Srdce touží po tom, vylít své poklady duším, dát jim získat nekonečné zásluhy. Když duše, v níž může volně působit, obětuje jeho Nejsvětější Srdce Otci k jeho slávě, nemůže pak Otec svému milovanému Synu nic odepřít. Nejsvětější Srdce Ježíšovo může předat této duši všechna bohatství své nekonečné lásky, a právě v tom spočívá jeho útěcha...
21. února 1928 nemůže Dina rozjímat o Srdci svého Pána, aniž by ji nepropadl velký smutek. Vidí totiž smutek svého Pána, jehož příčina spočívá v tomto: Zapomínají na Mne! Zapomínají na Mne! Nejen že Mě duše ve světě zraňují, ale i zasvěcené duše na Mne zapomínají. Prosí a jednají s povrchní zbožností; modlitbě a jednání chybí hluboká láska. Mé Srdce je tak citlivé na pravou lásku od duší, které jsou Mi zasvěceny! Jsem tak citlivý na nezištnou lásku, která ve všem hledá jen mé zájmy!..
O tři dny později: Chci lásku, hledám ji, a nacházím tak málo! Jednají se Mnou jako s něčím nepřítomným, zatímco jsem ve skutečnosti duším tak blízko, jsem v nich přítomen!
Dina dostala milost účasti na mučednictví eucharistického Srdce Ježíšova. Jak zaznamenala v březnu 1928, i když Kristus po svém zmrtvýchvstání již nemůže trpět, dotýkají se přesto hanobení, nedůvěra, nenávist, lhostejnost a nevděčnost jeho Srdce a zraňují jej. U svých kněží si stěžuje především na nedostatek ducha modlitby a vnitřního života. Spoléhají příliš na lidské prostředky a vlastní aktivitu a nedostatečně na božské působení Pánovo. Protože Ho málo milují, mnoho duší jde do záhuby...
Dinin soucit Mu připravuje útěchu. Očekává od ní úsměv při všech vnitřních i vnějších utrpeních. Zde se projevuje spřízněnost Diny s její duchovní sestrou, svatou Terezií od Dítěte Ježíše. Ta se vyjádřila o umění úsměvu: "Moje malá pomůcka spočívá v tom, být vždy veselá, pořád se usmívat, ať už klesám, nebo právě dobývám vítězství."
"Když mě něco příliš tísni, když na mě dopadají těžké a nepříjemné věci, nedělám smutnou tvář, ale odpovídám na všechno těžké úsměvem." Dina následuje Pánovo přání. Skutečně zemře uprostřed těžkého utrpení s úsměvem na rtech...
Výňatek ze zápisek od
Zdroj;,Bl.Duše jdou do pekla z vlastní viny..
Bl.Dina Bélangerová /5./