Bolesť, láska!
Největší bolest, kterou člověk může snášet, není hlad, chudoba, ani smrt, ale milovat ve světě, který svou lásku neuznává – dát úplně své srdce a na oplátku dostat jen prázdnotu a ticho.Neseme v sobě děsivý rozpor: hledáme lásku, přesto se jí bojíme; toužíme po blízkosti, přesto před ní utíkáme; druhého zbožňujeme, přesto o něm pochybujeme. Co je to za absurdnost, která nás nutí lpět na těch, kteří odcházejí a zanedbávají ty, kteří zůstanou?
Zajímalo by mě: Je láska zkouškou naší síly nebo odhalením naší slabosti? A není samota, před kterou unikneme ničím jiným, než přirozeným důsledkem každé lásky, která nikdy nebyla opětována?